Co je skleroterapie ?

Sklerotizační léčba je metoda plánované obliterace abnormálních žil (intradermálních, subdermálních, epifasciálních, interfasciálních žil a žilních spojek) pomocí vstříknutí sklerotizačního přípravku do jejich lumen. Základním mechanismem účinku sklerotizujících látek je narušení endoteliální a subendoteliální vrstvy žilní stěny, což vyvolá aseptickou zánětlivou reakci, která vede až k fibrotizaci cévy a uzavření jejího lumina. Cílem skleroterapie není trombotizace žil, kdy by mohlo dojít k rekanalizaci, nýbrž definitivní přeměna žil na nefunkční vazivová vlákna.

Ke skleroterapii byla používána celá řada sklerotizačních přípravků. Nejvíce celosvětově uznávané a používané jsou pouze dva. Jedná se o polidocanol a sodná sůl tetradecylsulfátu (SotradecolPolidocanol (nazývaný též lauromacrogol 400 či hydroxypolyethoxydodecan) je syntetická mastná kyselina s dlouhým řetězcem, původně vyvinutá jako lokální anestetikum. Vyznačuje se téměř bezbolestnou aplikací (reversibilně narušuje dráždivost receptorů a vodivost citlivých nervových vláken), dobrým bezpečnostním profilem, relativně nízkým rizikem vzniku extravazální nekrózy a alergických reakcí. Patří mezi detergentní látky, které bezprostředně a přímo poškozují endoteliální výstelku, pravděpodobně denaturací proteinů. Na trhu se objevuje pod obchodním názvem Aethoxysklerol.

Koncentrace sklerotizantu je obvykle volena podle velikosti a typu žíly, která má být sklerotizována. Maximální denní dávka je 2 mg/kg tělesné hmotnosti.